Tradiční letní disciplína všech majitelů švestkových sadů, alejí i solitérů se jmenuje – ano, povidla, případně povidlování. Český (ale ještě více moravský) národ se v momentě dozrávání tohoto modrého ovoce rozdělí na dvě přibližně stejně velké skupiny, které se podobně jako v Menzelově filmu Slavnosti sněženek nesmiřitelně dohadují. Jedna skupina volá: „Do bečky!“, zatímco druhá kontruje ryčným: „Do hrnce!“ Výsledky těchto bojů bývají v každé domácnosti jiné. Společné je pro ně jediné – poražená strana je převelice smutná.
Letos je po několika neúrodných letech švestek tolik, že se příznivci slivovice i povidel mohou rozejít smírně – každý se svým dílem trnkového nadělení. A ještě zbyde na knedlíky.
Po této chvále všestrannosti použití švestek se vraťme k povidlům. Čím si to vlastně rozvařené slívy získaly to privilegium, aby se jim říkalo povidla a ne marmeláda nebo džem, jako je tomu u všech ostatních ovocných druhů? Naučné knihy (a Wikipedie) nám vysvětlují, že povidla se „na rozdíl od marmelád a džemů … tradičně vyrábějí bez přídavku cukru vařením ovoce až do zahuštění nebo vypékáním na pekáči“.
Aha – takže terminologii bychom měli. Co teď ale s receptem? Zásadní, vpravdě hamletovská otázka při přípravě povidel zní: Míchat, či nemíchat? Na internetu najdete přehršel receptů, jejichž autoři přísahají na obrázky Jiřího Slívy a loutky Jiřího Trnky, že se vařečkou k hrnci nepřiblíží ani na půl námořní míle. „Nemusíte se bát, prostě se to nepřipálí!“ Jiní zase tvrdí, že poctivá povidla bez půldenního kvedlání v hrnci vyrobit nelze.
A proto jsem si řekl, že se víře „nemíchačenků“ podívám na zoubek. Na počátku mého počínání samozřejmě stál jeden jediný švestkový stromek, který se letos rozplodil do dříve nevídané produkce. Vlastně jsme si až do letošního roku nebyli stoprocentně jisti, jakého je ten košatý strom v rohu zahrady vlastně druhu, švestky na něm poslední roky nebyly žádné. Letos nám to vynahradil. (I tak jich na slivovici bylo málo, takže jsme se bez boje rozhodli pro povidla.)
Modré nadělení
Na úvod jsem se rozhodl vyzkoušet recept Šárky Škachové z blogu Gurmánka.cz. Dušuje se, že se povidla nemusejí míchat a že se nepřipálí. Vařil jsem z poloviční dávky oproti receptu (tedy ze 3 kg, víc se mi do pětilitrového hrnce nevešlo) a připálil jsem. Tím nechci říct, že Šárčin recept nefunguje, ale mně nefungoval. Zřejmě má lepší hrnec. Po jednom dalším pokusu jsem se dostal ke své verzi jejího receptu. Suroviny jsem nechal tak, jak jsou, jen jsem mírně upravil postup.
Ingredience:
Postup:
Takhle to vypadá po 12–24hodinovém odpočinku.
Povidla na začátku varu.
Povidla v průběhu plnění do skleniček.
Tahle metoda je ještě méně pracná, ale znamená trochu víc nádobí. I když – pokud použijete pečicí papír, tak vlastně ne. Na 100% povidla musí být švestky 100% zralé, měkké, sladké. Ne nadarmo čekali předkové se sklizní do prvních ranních mrazíků, které chuť zkoncentrovaly. Letos by se švestky mrazíků nedožily.
Ingredience:
Postup:
Švestky na plechu před pečením…
…a po upečení.
Takhle vypadají hotová 100% povidla.
Sladké a voňavé povidlové zážitky přeje
Honza Šmikmátor
